Deník Kláry: Seance s Paní Simonou a jejími bičíky

Někdy se mi zasteskne po mých trestech z dob kariéry učitelky.
Ředitel Karel, který mě ojel kdykoliv mohl, a mé svazování a bolest pro
něj bylo potěšení. Chybělo mi to, čas od času. Až tak moc zvrácená
jsem byla. Sehnala jsem si kamarádku, vlastně spíš Paní Simonu. Zatím mě
spíš vychovává, vždycky říká, že jsem moc vzpurná. Dnes jsem byla
oblečená v postroji.

Ona si jako vždy navléká rukavice a hrubě mi zajíždí mezi roztažené
nohy. Musím se ovládat a stát s rukama nad hlavou, zatímco ona mě plácá
po stehnech, zadnici, i klitorisu. Je spokojená, až když vidí na mých
půlkách své červené otisky. Donutí mě předklonit se, a začíná
pracovat na mé, už teď mokré, dírce.

Když zjistí, že jsem mokrá, bere na mě za trest jezdecký bičík,
kterým znovu a znovu trestá mé tělo za jeho reakce. Na řadu přichází
i moje trčící bradavky a lechtivé bříško. Místo bolesti, ale cítím
sladké teplo, které se hromadí uvnitř v mé nadržené dírce. Znovu mi
trýzní moji prdelku pořádným bičem, zítra si ani vážně nesednu.
Začínám mít problém vstát, po stehně mi teče moje vlhkost a v bolavé
kundičce mi jen tepe.

Musím se otočit, a ona si bere do parády moje stehna a kočičku. Už to
nevydržím a zhroutím se od sloupu, má Paní mi dovoluje udělat se. Rukou si
nedočkavě a necitlivě rejdím v rozkroku, ležím na zemi a svíjím se. Za
laskavost své Paní jí musím olízat její boty. Druhou nohu si na mě
odloží jako důkaz své dominance. Ještě chvíli kmitám jazykem po jejích
botách a pak se propadám do temnoty a ztrácím vědomí.

Vaše zřízená Klára